2. hodina – Podmínky

Porovnávání hodnot, větvení pomocí if, elif a else a logické operátory.

• Materiály k hodině na GitHubu
• Tahák – stručné shrnutí

Výklad a cvičení

• Porovnávání
• Podmínky
• And, or a not

Výklad si můžeš přečíst přímo na webu. Příklady procházej po pořadí a kód si zkoušej ve VS Code.

Zpět na přehled materiálů

Porovnávání hodnot

Spusť soubor a sleduj, co se vypíše.

Python umí porovnávat hodnoty – zeptat se třeba „je pět větší než tři?". Na každou takovou otázku odpoví True (pravda), nebo False (nepravda).

Je rovno? Píše se DVĚMA rovnítky == (jedno rovnítko = už známe, to ukládá hodnotu do proměnné)

print(5 == 5)     # True   pět se rovná pěti
print(5 == 3)     # False  pět se nerovná třem

Není rovno? Píše se !=

print(5 != 3)     # True   pět není tři
print(5 != 5)     # False  pět se rovná pěti, podmínka „není rovno" tedy neplatí

Větší > a menší <

print(5 > 3)      # True   pět je opravdu větší než tři
print(5 < 3)      # False  pět není menší než tři

Větší nebo rovno >= a menší nebo rovno <=

print(5 >= 5)     # True   pět je rovno pěti (stačí, aby platila jedna z možností)
print(3 <= 2)     # False  tři není menší ani rovno dvěma

Porovnávat se dá i text – Python kouká, jestli jsou řetězce stejné:

print("Anna" == "Anna")   # True   oba řetězce jsou úplně stejné
print("Anna" == "anna")   # False  liší se první písmeno, velké a malé není totéž

Zpět na téma: Porovnávání · Další: Booleovské hodnoty (True / False)

Zdrojový Python soubor

Booleovské hodnoty (True / False)

Spusť soubor a sleduj, co se vypíše.

Výsledek porovnání je vždycky jedna ze dvou hodnot: True, nebo False. Říká se jim booleovské hodnoty (podle matematika George Boolea). Je to nový datový typ – stejně jako číslo nebo text.

Píšou se přesně takhle, s velkým prvním písmenem a bez uvozovek:

print(True)
print(False)

Výsledek porovnání si můžeš uložit do proměnné a používat dál:

je_plnolety = 20 >= 18
print(je_plnolety)     # True

teplota = 5
je_zima = teplota < 0
print(je_zima)         # False – 5 stupňů, ještě nemrzne

Pozor na rozdíl: = ukládá hodnotu do proměnné (vek = 20) == porovnává, jestli se rovnají (vek == 20)

vek = 20            # do proměnné vek uložíme 20
print(vek == 20)    # True   ptáme se, jestli je v ní 20
print(vek == 18)    # False

Zpět na téma: Porovnávání · Další: Cvičení: Porovnávání

Zdrojový Python soubor

Rozhodování: if / else

Spusť soubor a sleduj, co se vypíše.

Umíme porovnávat – dostaneme True, nebo False. Teď podle toho necháme program rozhodnout, co udělá.

Zápis:

if podmínka:
    kód, který se spustí, když podmínka platí (je True)

Za if napíšeme podmínku, pak DVOJTEČKU. Řádky pod ní odsadíme (posuneme doprava – ve VS Code stačí klávesa Tab). Odsazení říká Pythonu „tohle patří do if-u".

vek = 20

if vek >= 18:
    print("Jsi plnoletá.")
    print("Můžeš volit.")

Oba odsazené řádky se spustí, protože vek >= 18 je True. Zkus změnit vek třeba na 15 a spusť znovu – nevypíše se nic.

Často chceme udělat něco i pro opačný případ. K tomu je else („jinak"). Spustí se, když podmínka NEPLATÍ (je False):

teplota = 5

if teplota > 15:
    print("Je hezky, jde se ven.")
else:
    print("Radši si vezmi bundu.")

Vždycky se spustí právě jedna z těch dvou větví, nikdy obě.

Odsazení je důležité – rozhoduje o tom, co do if-u patří, a začátečnice na něm chybují nejčastěji.

Řádek BEZ odsazení už do if-u nepatří a spustí se pokaždé, ať podmínka platí, nebo ne:

if teplota > 15:
    print("Tohle jen když je teplo.")
print("Tohle se vypíše vždycky.")

A naopak řádky, které do if-u patří, musí být odsazené STEJNĚ – nejlíp pořád klávesou Tab. Když to nesedí, Python soubor ani nespustí a vypíše chybu IndentationError. Například tady je třetí řádek odsazený víc:

if vek >= 18:
    print("Jsi plnoletá.")
        print("Můžeš volit.")     # IndentationError!

Až tuhle chybu uvidíš (a uvidíš ji často), zkontroluj, jestli máš všechny řádky v bloku odsazené na stejné úrovni.

Zpět na téma: Podmínky · Další: Víc možností: elif

Zdrojový Python soubor

Víc možností: elif

Spusť soubor a sleduj, co se vypíše.

if a else zvládnou dvě možnosti. Když jich je víc, přidáme mezi ně elif (zkratka za „else if" – tedy „jinak když"). Můžeš jich mít kolik chceš.

Zápis:

if podmínka1:
    ...
elif podmínka2:
    ...
else:
    ...

znamka = 2

if znamka == 1:
    print("Výborně!")
elif znamka == 2:
    print("Chvalitebně.")
elif znamka == 3:
    print("Dobře.")
else:
    print("Příště to půjde líp.")

Python zkouší podmínky odshora dolů a zastaví se u PRVNÍ, která platí. Její větev spustí a zbytek přeskočí. Proto se vždycky spustí nejvýš jedna větev.

else je nepovinné. Když ho vynecháš a žádná podmínka neplatí, neudělá se prostě nic:

teplota = 25

if teplota < 0:
    print("Mrzne.")
elif teplota < 15:
    print("Chladno.")
elif teplota < 25:
    print("Příjemně.")

Při teplotě 25 neplatí ani jedna podmínka (25 není menší než 25), takže se nevypíše nic. Zkus změnit teplotu na 10.

Zpět na téma: Podmínky · Další: if uvnitř if (vnořené podmínky)

Zdrojový Python soubor

if uvnitř if (vnořené podmínky)

Spusť soubor a sleduj, co se vypíše.

if můžeš dát dovnitř jiného if. Hodí se, když chceš něco ověřit TEPRVE potom, co platí něco jiného. Vnitřní blok jen odsadíš ještě o kus dál.

venku_prsi = True
mam_destnik = False

if venku_prsi:
    print("Venku prší.")
    # Tenhle if řešíme jen tehdy, když prší:
    if mam_destnik:
        print("Naštěstí mám deštník.")
    else:
        print("A nemám deštník – zmoknu.")
else:
    print("Je sucho, pohoda.")

Všimni si dvou úrovní odsazení: vnější if řeší déšť, vnitřní if (odsazený víc) řeší deštník.

Kdy vnořený if a kdy elif?

elif se hodí, když se rozhoduješ mezi možnostmi JEDNÉ otázky (jaká je známka? jaká je teplota?) – platí právě jedna větev.

Vnořený if se hodí, když se ptáš na DVĚ různé věci za sebou a druhá má smysl jen podle výsledku první (prší? a když prší, mám deštník?).

Zpět na téma: Podmínky · Další: Podmínka na vstup od uživatele

Zdrojový Python soubor

Podmínka na vstup od uživatele

Spusť soubor a vyzkoušej ho víckrát s různými čísly.

Teď spojíme dohromady všechno: vstup od uživatele (input z minula) a rozhodování (if). Program se zeptá a podle odpovědi zareaguje.

Vzpomeň si na čtverec z minulé lekce. Tehdy jsme stranu psali napevno. Teď ji necháme zadat uživatele – a ověříme, že dává smysl.

strana = float(input("Zadej stranu čtverce v centimetrech: "))

if strana > 0:
    print("Obvod je", 4 * strana, "cm")
    print("Obsah je", strana * strana, "cm²")
else:
    print("Strana musí být kladné číslo.")

Zkus program spustit dvakrát: jednou zadej 5, podruhé -3. Uvidíš, že se pokaždé provede jiná větev.

Nezapomeň na převod: input() vrací vždycky text. Kdybychom napsali jen strana = input(...), byl by v proměnné text "5", ne číslo 5, a počítat by s ním nešlo. Proto ho převádíme na číslo pomocí float().

Zpět na téma: Podmínky · Další: Cvičení: Podmínky

Zdrojový Python soubor

Spojování podmínek: and a or

Spusť soubor a sleduj, co se vypíše.

Někdy nestačí jedna podmínka. Chceme třeba, aby platily dvě zároveň, nebo aby stačila aspoň jedna. K tomu jsou and a or.

and ... a zároveň – platí, jen když platí OBĚ podmínky or ... nebo – platí, když platí ASPOŇ JEDNA podmínka

and – musí platit obojí:

vek = 25
print(vek >= 18 and vek < 65)   # True – je zároveň dospělý i mladší 65

or – stačí jedno:

den = "sobota"
print(den == "sobota" or den == "neděle")   # True – je to víkend

Praktická ukázka. Obdélník má dvě strany a obě musí být kladné. Dřív bychom to řešili vnořeným if, teď stačí jeden řádek s or:

a = 5
b = -2

if a <= 0 or b <= 0:
    print("Strany musí být kladné.")
else:
    print("Obvod je", 2 * (a + b))

Pozor: and/or spojují CELÉ podmínky, ne holá čísla. Všimni si, že nahoře máme porovnání dvakrát – zvlášť pro a a zvlášť pro b:

if a <= 0 or b <= 0:      # správně

Když se to pokusíš zkrátit takhle, je to chyba:

if a or b <= 0:           # ŠPATNĚ

Python to čte jako „(a) nebo (b <= 0)" – u prvního čísla žádné porovnání není. Vždycky napiš celé porovnání na OBOU stranách or / and.

A vzpomínáš na „největší ze tří" z bonusového cvičení? S and se z toho stane jediná podmínka místo vnořených if:

x = 12
y = 25
z = 8

if x >= y and x >= z:
    print("Největší je", x)
elif y >= x and y >= z:
    print("Největší je", y)
else:
    print("Největší je", z)

Zpět na téma: And, or a not · Další: Otočení podmínky: not

Zdrojový Python soubor

Otočení podmínky: not

Spusť soubor a sleduj, co se vypíše.

not znamená „ne". Otočí hodnotu naruby: z True udělá False a naopak. Hodí se, když chceš reagovat na to, že něco NEPLATÍ.

print(not True)     # False
print(not False)    # True

not před podmínkou ji obrátí:

prsi = False
print(not prsi)    # True – „neprší"

Typické použití – reagovat na opak:

prihlaseny = False

if not prihlaseny:
    print("Nejprve se přihlas.")

not umí otočit i celou složenou podmínku. Dej ji do závorky a před ni napiš not – tím obrátíš výsledek CELÉ závorky.

heslo_ok = True
jmeno_ok = False

„platí obojí" je True jen tehdy, když sedí heslo i jméno:

print(heslo_ok and jmeno_ok)        # False

not (…) otočí výsledek té závorky – „neplatí obojí":

print(not (heslo_ok and jmeno_ok))  # True

if not (heslo_ok and jmeno_ok):
    print("Přihlášení selhalo.")

Čti to jako „není pravda, že platí heslo i jméno zároveň". Závorka je důležitá – řekne Pythonu, co přesně má not otočit.

Zpět na téma: And, or a not · Další: Cvičení: And, or a not

Zdrojový Python soubor